Chat

Zápis Affs


!!!PROSÍM, POKUD BUDETE COKOLIV KOPÍROVAT, TAK POUZE SE ZDROJEM!!!

Witch Hunt: 10. kapitola

17. října 2014 v 14:41 | Amber |  Witch Hunt

Vztekle jsem praštila do tý pitomý pomalý bedny přede mnou. Fakt nevím, kde tyhle počítače kupovaly. Každá stránka nabíhá minimálně půl hodiny a to nemluvím o tom, jak se pořád seká.
"Tak dělej, ty kráme debilní," zahuhlala jsem a přimhouřila oči. Sice jsem pochybovala o tom, že můj dar funguje i na přístroje, ale kdo ví…Jistota je jistota. A vida, rozběhl se. Tak ho to přece jenom možná trochu bolelo.
Nervózně jsem zahejbala s tou polorozpadlou myší, kterou jsem mále rozdrtila už při prvním zmáčknutí a čekala, až se mi konečně zobrazí stránka, kteoru chci vidět.
Zase zásek. Já ten křáp snad rozmlátím!
"Funguj ty stará krabice!" vyjekla jsem a pěstí do něj znovu bouchla.


"Mladá dámo, laskavě se uklidněte ano? Jinak nám zaplatíte nový přístroj!" upozornila mě jedna brejlatá rašple, kterám momentálně měla dozor v knihovně. Myslím, že ten její ksicht už jsem někde viděla a mám takovej dojem, že tahle bradavičnatá ježibaba nás učí zaklínadla do zvířat. A nebo do hub? Sakra, kdo se v tom má vyznat. Jakoby to nebylo jedno.
Vrhla jsem po ní vražedným pohledem. Na tebe mám tak náladu, běž si radši zkroutit nohu za krk!
Znovu jsem upřela svůj zrak na monitor. Už naběhni, neštvi mě, nebo za sebe vážně neručím.
Dívala jsem se, jak se na obrazovce postupně objevují malá písmenka a prsty bubnovala do desky stolu.
Jakmile se mi zobrazil celý článek zběsile jsem ho přelítla očima a vzápětí mnou projel šílený vztek! Tak ona měla pravdu! Ještě jednou jsem praštila do počítače, jako kdyby snad mohl za to, že mi neukázal to, co jsem chtěla. Podívala jsem se dolů do rohu, kde mi zaprášená obrazovka ukázala čas. No, tak jestli jde dobře, tak už mám docela velký zpoždění. Zvedla jsem se z tý rozvrzaný židle pode mnou, popadla svojí tašku a rozběhla se knihovnou ke dveřím. Ta baba za mnou cosi hulákala, ale nerozuměla jsem jí. Tak jsem se jen otočila a vyplázla na ní jazyk. A to může být ještě ráda, že jsem se ovládla a ruku se vztyčeným prostředníčkem nechala podél těla. Fakt nemám nervy na to jí vysvětlovat, že tyhle starý kompy už víc zničit ani nejde. Už takhle jen tak tak drží pohromadě, takže jedna malá rána jim dozajista neublíží. A kdyby,aspoň by se jich konečně zbavili a pořídili nám do školy něco, co aspoň zčásti funguje.
Dost načuřeně se na mě podívala, ale já už jsem jí nevěnovala pozornost a řítila se ven z knihovny. V chodbě jsem trochu zvolnila. Nespěchám zase tolik, abych stihla nudnou hodinu o trávicím ústrojí jedovatých žab.

Ani jsem se neobtěžovala s klepáním a rovnou vtrhla do třídy.
"Á dobrý den, slečno Ariel," zakřenila se na mě okamžitě profesorka, na jejíž jméno si za boha nevzpomenu.
"No dobrej," zahučela jsem a prodírala se ke svýmu místu vedle Diny.
"Nechcete nám říct, kde jste se tak zdržela?" vyzvídala učitelka.
"Jo, to ste uhodla," odfrkla jsem, "nechci."
"Ale já bych to docela ráda věděla!" založila si ruce.
"To, co vy byste ráda věděla, je mi až někde hooodně vzadu," sesunula jsem se na další rozvrzanou židli vedle šklebící se Diny. Několik čarodějek se mojí poznámce přidušeně zasmálo. Jenom tak, potichoučku, aby si náhodou nerozeštvali učitelku.
"Nejste nějaká drzá?" zvýšila profesorka…budeme jí říkat ropucha, protože přesně tak vypadá a navíc tahle odporná žába visí za ní na obrázku, hlas.
A nejsi ty nějaká vadná? Zrovna dneska jsem fakt neměla chuť se hádat, i když jindy bych po týhle příležitosti, jak zase někoho vytočit, nadšeně skočila.
"Tak pardón, byla jsem v knihovně. Ten buldok, co tam má právě dozor vám to potvrdí."
Učitelka si pro sebe něco zamručela, asi něco o tom, kteoru profesorku jsem tím "buldokem" myslela a taky něco o tom, jaká jsem příšerná studentka. Jooo to prosím jsem!
Potom se otočila k tabuli a pokračovala ve výuce, kdy cosi čmárala na tabuli a z pusy jí vycházely pidivný skřeky. Ne, nepředváděla nám, jak dělá žába, jenom se asi pokoušela mluvit. Nejspíš se narodila s pánskýma hlasivkama, protože jinak si ten její chraplák nedovedu vysvětlit. A nebo právě prochází změnou pohlaví, jen ještě není úplně dodělaná. Vlastně, kdo ví… Můj ty bože, ty moje úvahy jsou někdy fakt nechutný!
"Tak co?" kopla do mě Dina pod lavicí. Už už jsem se nadechovala, že jí za to pořádně vyčiním, ale to bych na sebe zase přilákala pozornost.
"Je to na ho…na nic," zabručela jsem.
"To znamená co?"
"Mluvila pravdu."
"Takže ta nemoc existuje?"
"Jo a Serra má všechny příznaky," vzdychla jsem.
"No tak to je pěkně na hovno." Dina si s tim takový servítky nedělala.
"Moje řeč."
"Co ale teď uděláme?" šeptla Dina.
"Jak to mám vědět? Já už jsem vymyslela tohle, teď je řada na tobě."
"Co jsi jako vymyslela? To, že si ráno přivstaneš, půjdeš na internet najít něco o nočních můrách a nakonec stejně přijdeš pozdě na hodinu? To je mi fakt plán hodný génia," ušklíbla se.
"Hele, nech toho…"
"Dámy! Podělte se s námi. Nás taky zajímá, co si povídáte pěkného!" ozvala se učitelka.
"My si nic pěkného nepovídáme," odpověděla Dina.
"Stejně nás to zajímá."
Dina pokrčila rameny. "To klidně může. Já vám nezakazuju, aby vás to zajímalo. Ale říkat vám to taky nebudu, to není moje povinnost seznamovat vás se vším, co vás zajímá."
Učitelka se zamračila. "A nechcete si dámy takhle náhodou zaskočit do ředitelny?" vyštěkla na nás.
"Náhodou jo," houkla na ní Dina a vstala z lavice. "Stejně tam máme nějaký vyřizování. Díky za uvolnění z hodiny a nashledanou!" zahalekala a ladným krokem vyšla ze třídy provázená nenávistným učitelčiným pohledem. Já jsem samozřejmě letěla za ní. Ani chvilku jsem si neposeděla. Ach jo, už mě z toho pobíhání bolí nohy.

"Co blbneš?" zeptala jsem se jí na chodbě.
"Co by?" odvětila mi, "ona je blbá, za to já nemůžu."
"Ale já myslím, co blbneš s tou ředitelnou?"
Dina se zašklebila. "Chtěli jsme si přece pokecat s Griffin, vzpomínáš?"
"Jo, ale to jen v případě, že si tu Serrinu nemoc vymyslela," připomněla jsem jí.
"To, že ty živý noční můry existujou ještě neznamená, že je Serra má."
"Jenže všechno souhlasí," namítla jsem.
"Ariel, neštvi mě!" vlepila mi pohlavek. "A buď ráda, že to říkám ještě takhle slušně. Ty se normálně bojíš přitlačit Griffin ke zdi!"
"Čeho bych sejako měla bát?" prskla jsem.
"Noo, tak to by mě taky zajímalo. Právě proto nechápu, proč si s ní nechceš jít pokecat."
"Protože. Je to prostě blbej nápad," zabručela jsem.
"Copak ty jí věříš? Věříš jí, že je Serra nemocná a že Nicol se někde právě raduje z novýho sourozence?"
"Ne, vždyť je to celý hovadina. Tomu by uvěřili leda tak ty třpytivý osoby z Alffey." Okamžitě se mi vybavila Mollyna růžová hříva a udělalo se mi špatně od žaludku. Ještě ta mi bude přidělávat starosti, blbka jedna. Já až jí příště uvidím, tak jí asi rovnou zaškrtím trákem od její růžový kabelky.
"Prosim tě nemysli na kraviny," dloubla do mě Dina.
"A ty mi přestaň laskvě lézt do hlavy," zakřenila jsem se na ní. Najednou mi ale došlo, že tu někdo chybí.
"Kde je vlastně Sharon?"
"Jéé, tak ty sis toho všimla?" podívala se na mě udiveně Dina. "Páni, tak to smekám, že jsi po takový době zjistila, že tu Shar není."
"Jo, jasně. Dělej si ze mě srandu. Ale kde je?"
"V pokoji, ráno jí bylo blbě a zůstala v posteli."
"To je ale flink," zavrtěla jsem nevěřícně hlavou. "Dobře, tak tam teda půjdeme. Ale Sharon jde s námi."
Dina se na mě podívala jako na nejvěšího blázna na světě. "Jsi normál? Ty chceš tu uječenouholku vízt na ak důležitou akci?"
"Vždyť si sama řikala, že si s ní jdeme jenom pokecat," pokrčila jsem rameny.
"Jo, ale to pokecat bylo v úvozovkách, chápeš? Nemyslela jsem to doslova!"
"A jak mám asi poznat, že to bylo v úvozovkách? Já na rozdíl od tebe číst myšlenky neumím!"
"Můj ty smutku, větší kravinu už fakt řešit nemůžeme," povzdychla si Dina. "Tak pojď, jdem za Sharon," čapla mě za ruku a jako kdybych snad neznala cestu, mě odvedla do pokoje.

Když jsme se k němu pomalu blížily, zaslechly jsme ale něco divnýho. Nějakej křik. No, spíš smích. Přeběhl mi mráz po zádech, protože mi to dost připomnělo Serru.
"Co to je?" zeptala jsem se na Dinin názor.
"Co já vím, ale vychází to od nás z pokoje."
"Do prčic," zamumlala jsem. Jestli je tam Serra, tak to tam nejdu ani náhodou. Jenže je tam i Sharon. Teda doufám, že ještě pořád je.
"Prosim tě, ty se dneska třeseš strachy úplně ze všeho," ušklíbla se Dina. "Co je to s tebou? Neblbni a pojď," protočila Dina očima a vydala se k našim dveřím.
Co je se mnou? Tys neviděla tu holku, která se chová jako totální magor a neustále mi vykládá, že už brzo umřu. Promiň Dino, ale po takovym zážitku by tě taky leccos vyděsilo.
Šla jsem za ní, jasně. Přece nezůstanu civět na chodbě. Zvlášť, jestli tam Serra vážně je.
Aha, tak tam není.
"Co to ksakru vyvádíš?" vyjekla Dina, jakmile jsem vešly dovnitř. Kdo by to byl řek, že ten smích patřil Sharon?
Nakoukla jsem Dině přes rameno a okamžitě se chytila za pusu, protože záchvat smíchu na sebe nenechal dlouho čekat. Sharon ležela na zemi jenom v tílku a kalhotkách s rozdrbanýma vlasama a s uchem nalepeným u podlahy. A šíleně, opravdu šíleně se řehtala. A já s ní, protože to se fakt nedalo vydržet.
"Holky!" škytla Sharon a utřela si slzy smíchu. "Tomu nebudete věřit!"
"Já tomu nevěřím už teď!" vzdychla Dina nechápavě.
"Představte si," dostala ze sebe Sharon, "že Clarisa ze čtvrťáku randí se starym Witzonem!"
"Cože?" vyhrkly jsme s Dinou obě současně.
"S profesorem zpocenym Witzonem?" vykulila jsem nevěřícně oči. Promiň te, ale tomu, že jedna z nejhezčích holek ze školy to bude táhnout s tlustym a věčně opocenym učitelem dějáku, by nevěřil nikdo. A já už vůbec ne.
"Jo!" přikývla Sharon a zvedla se do kleku, aby se mohla znovu rozesmát. "A víte…víte, co je na tom to úplně nejvtipnější?"
"Ono to může být ještě vtipnější?" zeptala jsem se se zájmem.
"Mě to teda přijde spíš totálně nechutný, když si toho špekatýho dědka představim s Clarisou, jak…"
Před očima se mi vytvořil nehezký obrázek a já se vzápětí oklepala odporem. "Proboha přestaň, nebo to tady vyhodim na podlahu."
Dina by mi možná ještě něco odpověděla, ale Sharon ji předběhla a hlasitě vykřikla: "Ona je v tom!"
Zůstaly jsme na ní zírat s otevřenou pusou, zatímco Sharon se pořád svíjela smíchy.
"Kecy!" vyjekla Dina šokovaně. "Jako s tim zpocěňákem?"
"To je gól, co?" zachrochtala Sharon smíchy.
"To je hotovej masakr," opravila jsem ji. "A jak to vůbec víš? Nepovídej, že ti to Clarisa řekla!"
"Ale ne, prosim tě," mávla Sharon rukou, jakmile se trochu uklidnila. "Slyšela jsem, jak se o tom baví s Holly."
"To nám chceš jako říct, že oni tohle řešili jen tak někde ve škole? To je ta holka tak vypatlaná, že si myslela, že to nikdo neuslyší?" zavrtěla nevěřícně hlavou Dina.
"Ne někde, normálně v pokoji," odpověděla Sharon a postavila se na nohy, aby se vzápětí mohla posadit na postel.
"Počkej a jak ses o tom teda dozvěděla?" zvedla jsem zvědavě obočí.
"No, ráno, když jsem vstala, tak jsem prostě zaslechla, jak o tom mluví. Tak jsem se zaposlouchala a dozvěděla se spoustu zajímavejch věcí. Představte si, že s nim chodí už od prváku! Od prváku! Takhle si zkazit mládí, to nepochopim."
"Sharon, ty si je slyšela přes celý patro?" otázala se Dina překvapeně.
"Jasně!" zavýskla nadšeně Sharon. "A to není všechno, holky! Já toho slyšela mnohem víc!"
"Jak to?" rozhodila jsem rukama.
"Tak," trhla Sharon rameny. "Nějakym zázrakem jsem asi dneska objevila svůj dar. Mám uši všude," zasmála se radostně.
"Ty brďo," řekla jsem, "to je ale hustý! Jsi dobrá, Shar!" zvolala jsem a hupsla vedle ní na postel.
"Asi v tobě přece jenom něco bude," mrkla na ní Dina. "Víte, co tohle znamená? Jsme tu teprve pár tejdnů a už máme svoje dary!"
"To proto, že jsme nejlepší! Já to řikam pořád!" vykřikla jsem se smíchem. "Tak a teď Sharon nastraž uši a řekni nám ty největší drby, co se tu řeší!" vybídla jsem jí.
Zbytek dne byl skvělej. Na chvíli jsem na všechno zapomněla a užila si odpoledne s holkama. Dozvěděly jsme se toho spoustu a rozhodně to bylo hoodně zajímavý. Pořádně jsme se u toho nasmáli. I Dina dneska chytala neuvěřitelný záchvaty smíchu. Sláva, už jsem si myslela, že to ani neumí. Škoda jen, že tahle nálada nám nevydržela napořád. Jenže tady bylo pár záležitostí, který bylo třeba dořešit a to co nejdřív…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verri Verri | Web | 17. října 2014 v 19:05 | Reagovat

Super kapitola :)

2 Eva Eva | 19. října 2014 v 10:36 | Reagovat

je to prostě supr :-D

3 *Lusya* *Lusya* | 23. října 2014 v 20:29 | Reagovat

Alebo práve prechádza zmenou pohlavia :-D :-D :-D :-D dobre som sa zasmiala :-D

4 Aira Aira | 11. listopadu 2014 v 20:59 | Reagovat

pěkny!!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama